Dá se na to připravit?
Jedna z nejprofláklejších hlášek kolem dlouhých závodů je - dá se na to vůbec připravit? Dlouhá léta jsem váhal s nějakou rozumnou odpovědí, protože se k tomu dá říct jenom „to závisí“. Pokud se ale podívám jenom na sebe, už mám recept, se kterým experimentuji.
Nenásledují slepě žádný přesný plán, který bych našel na internetu. Sám jsem si vytyčil několik základních cílů, které se snažím plnit vcelku jednoduše a bez zbytečných složitostí.
Pokud se podívám na kalendář, Míle se jedou 2. července, což mi dává 27 týdnů tréninku. Strašně moc. Dokázat udržet pozornost po takovou dobu je nesmírně složité a rozhodně se na to nechci v polovině vykašlat. Přesto jsem minulý týden začal první fázi připravy. A to nepočítám fázi nultou.
Základní idea mého tréninku je taková, že začínám od nejméně specifických věcí po ty nejvíce specifické. To znamená, že se snažím vybudovat nějaké hodně obecné schopnosti a dovednosti, které postupně ostřím na samotný závod. Proto jsem v nulté fázi posiloval a jezdil minutové intervaly do šíleného kopce.
Stejnou intenzitou na Mílích pravděpodobně nikdy nepojedu, ale:
- Krásně jsem si zpestřil trénink. Bavilo mě to.
- Budoval jsem formu psychické odolnosti proti nadměrnému úsilí. A proti něčemu novému.
- Získal jsem základní sílu, která se mi rozhodně bude hodit.
Abych se zbytečně nevyflusal, tak těch několik týdnů jsem to moc nehrodil. Když jsem se nedostal na kolo ... nic se neděje. Prostě jsem si jen tak jezdil a těšil se první fázi tréninku.
Stejně jsem začal moc brzo. 27 týdnů je moc a kdybych měl každý týden navyšovat zátěz, tak bych se z toho zbáznil. Proto někdy v půlce tohoto cirkusu jedu Moravia Divide. Tam upustím páru a zase se budu moct vrhnout do tréninku s čerstvou hlavou.
Nákup waťáku byla rozhodně skvělá volba. Proces zlepšení je krásně vidět:
- V sezóně 2020 jsem jezdil 3 minuté intervaly na 285W - 295W. A moc jsem nevěděl, co dělám.
- V loňské 315W - 320W
- A letos to zatím vypadá na 330W - 340W. A když se hecnu, je tam i 350W.
Na závody typu Míle se zdá, že tříminuté intervaly mají stejný efekt jako jednominuté. Tj. žádné. Základní idea je ale taková, že je jednodušší jezdit na 20% svého výkonu než na 50%.
Často vidím, že kdo jezdí tenhle typ závodů, tak nijak speciálně netrénuje. Prostě jezdí. Ale mně časté drcení intervalů docela vyhovuje. Nechci celý rok trávit 20 hodin týdně ježděním. Jsem rád, že v zimě můžu skočit na kolo a za hodinku mít hotovo. A čím víc se blíží léto, tím víc času tomu věnuji.
Není to jen o šlapání. Čím je závod delší, tím důležitější je osvojit si odolnost proti nepřízni osudu. Snažit se shodit každé kilo, zahodit svaly a bát se rýmičky funguje jedině na Tour de France. Na 2000 mil potřebuju houževnatost. A právě teď je ten nejlepší čas si ji vybudovat. Kde jinde než venku!
Nicméně všechno tohle je jen teorie. Co se z toho vyklube, uvidíme až příští rok. Kdo ví. Třeba to dělám úplně zbytečně...