Moji milí drazí, přišel čas do toho praštit!

Nedávno jsem učinil zajímavý objev. Můj originální blog, aktuálně bydlící na adrese michalozogan.cz, má přes 400 příspěvků. To je dost. Těžko říct, proč jsem si tak zásadního statistického milníku nevšiml. Je pravda, že z původně „literárního blogu“ se postupem let stal hotový mišmaš, jak se moje záliby proměňovaly.

Ne vždycky bývá k dispozici ta správná spisovatelská slina. To byl jeden z důvodů, proč mi začal na blog padat prach a aby nebyl moc na očích, zametl jsem ho pod skříň. Jak mě teď obklopil podzimní splín, hned jsem dostal chuť si trochu pohrát se slovy. Proto vám přináším naprosto nový projekt se svérázným zaměřením.

Konec je ambicím dělat něco užitečného, psát něco skvostného nebo sdílet něco nadčasového. Tentokrát to bude o naprostých zbytečnostech!

Mnohým z vás jistě neuniklo, že za posledních pár let jsem se stal neúnavným ultra závodníkem, který na kole křižuje nejen kraje ale i celé země. Zažil jsem všechno od lehkých halucinací, divokých bouřek, policejních kontrol, stavů naprostého vyčerpání i euforie. A pokud se příští rok nic nezmění, chtěl bych si to zopakovat.

Majle

Asi nejznámější akce u nás mezi BFUíky je 1000 Miles Adventure neboli česky Majle. Tenhle český kolos představuje ultimátní výzvu horské cyklistiky. Někdo to vidí životní cestu a krásnou přírodu. Pro někoho je to zase obhlídka největší sraček česko-slovenské kotliny. Opravdu to není snadné. V cíli potkáte lidi, kteří páchnou přes dvě zatáčky, zadky maj rozedřený do krve a ruce tak rozebraný od vibrací, že se sotva dokážou vyčurat.

Jsou tomu zhruba dva roky, co někoho napadl ten geniální nápad – nešlo by si to dát tam i zpátky? To znamená vyrazit z nejzápadnější dědiny v Česku, přeplazit se přes severní pohraniční pohoří, přes medvědy dokroužit do nejvýchodnější dědiny na Slovensku, tam se obrátit zpět mezi medvědy a dát si Česko ještě jednou, tentokrát přes jižní hradbu. Zábava, že?

A já si řekl, že by to bylo fajn to zkusit. Jet totiž závod 1000 mil, který bude měřit zhruba dva tisíce mil, mi dává naprostý smysl a vůbec se to nebude blbě vysvětlovat. Ale jsem zvyklý říkat lidem v metru, že maraton fakt nemá 10 kilometrů, takže to příliš velká změna nebude.

Pokud všechno vyjde, a jako že snad ano, postavím se na start už po šesté a nejspíše po nějakou dobu i naposledy. Vyšší počet startů a narůstající množství zkušeností ovšem přináší nové výzvy. Jen „dojet“ už mi je málo. Můj cíl je zajet tak rychle, že se o tom ještě nikomu ani nesnilo.

Master plan

Abych dosáhl co nejlepšího výsledku potřebuji:

• Fyzičku nadčlověka
• Psychiku stoika
• Plán stratéga
• Vybavení minimalisty
• Dovednosti MacGyvera

Takhle to zní strašně jednoduše. Jenže udělat posun v každé té oblasti není vůbec snadné a ani by mě nebavilo to řešit dlouhé měsíce. Co mě ale rozhodně bude bavit, je řešit úplně zbytečný kravinky. Kde ušetřit pár gramů? Bez čeho se půjde obejít? Jsem schopný si na minutu naplánovat celou trasu? Všechno tohle jsou věci, které nejspíše budou mít pramalý vliv na můj výsledek. Těch pár gramů se ztratí, jakmile se mi na botu nalepí bahno (nebo něco horšího). Co si nevezmu, to začnu okamžitě shánět a žádný plán nevydrží střet s realitou. Jenže mě to baví!

Krása je v tom, že tady nebudu dávat žádné obecné rady jako na bezpodpory.cz a snažit se držet nějakou laťku. Všechno zde napsané je připravené pouze pro mě a pouze pro jeden konkrétní případ. Pokud se chcete inspirovat, tak pouze na vlastní nebezpečí! Cokoliv zde totiž napíšu, důrazně nedoporučuji!

A o čem to teda bude? O mojí přípravě na cestou dlouhou 2000 mil formou úplně bezvýznamných vylepšení, myšlenek a plánů.

1. listopadu 2022