Týden #10
Pondělí
Najít kopec, který vyjedu za 10 a více minut není vůbec jednoduché. Pokud k tomu připočtu, že by na něm neměla jezdit auta, je to neřešitelný problém. Dojezdovou vzdálenost do 45 minut považuji za absolutní vítězství.
Měl jsem za to, že tyhle parametry splňuje kopec na Závist. Bohužel se ukázalo, že tenhle kopec už nejsem schopný vyjet. Nevím. Asi to bylo tmou nebo že do krytického místa nasypaly jemný štěrk. Prostě jsem musel slézt z kola.
Další pokus jsem zkusil na silnici směr Dolní Břežany, ale těch aut tam byla hrozně moc. Ta cesta je navíc byla úmorná, protože vypadala pořád stejně. Tak jsem se nakonec spokojil s klasikou a vyjížděl kopec ze Zbraslavy.
Musím říct, že sobotní výlet se na mě dost podepsal a mlel jsem z posledního.
Úterý
Kunraťák je láska 💓 Běhalo se krásně.
Středa
Středy jsou docela peklo. Vstávám o půl šesté a dost rozespalý vyrážím. Nohy se mi nechtěly točit ani při cestě pod kopec. První výjezd jsem utavil stěží a další kola jsem si nedokázal představiy. Regenerace asi proběhla spíš na papíře.
Každý výjezd jsem měl ruku na tlačítko zastavení kola, abych to utrpení ukončil. **Nakonec jsem z toho ale vykroutil 5 a půl intervalu, což vůbec nebylo špatné.
Nebavilo.
Čtvrtek
Po včerejším předčasném konci jen lehce.
Pátek
Naordinal jsem si zkrácené intervaly jen po osmy minutách, ale stejně jsem nevykroutil všechny. S výletováním budu muset ještě opatrně. Tyhle následky se mi vůbec nelíbí.
Sobota
S takovými teplotami to přímo nabádalo k dalšímu dobrodružství! Musel jsem být ale silný a dát si jen něco rychlého kolem komína. Však já si to ještě příště vynahradím!
Neděle
Jen zjistit, jestli mám ještě nohy.
Závěr
Tak takhle ne! Na divočení ještě neuzrál čas. Dokud mám jezdit přes týden 3x bomby, tak nesmím končit víkend v dezolátním stavu.