Týden #13
Pořád mám zhruba týdenní zpoždění v psaní reportů 😅 Budu se muset virtuálně přepnout do minulého týdne, ale to dám.
Po odpočinku měl zase přijít zápřáh. Chtěl jsem si to trochu okořenit, a proto jsem hledal nový kopec.
Pondělí
O víkendu jsem si ho vyhlédl. Krásné stoupání pod rozhlednu Závist. Začíná se dole u rozpadnutého zoo, následuje prudký stoupák terénem, chvilku po vrstevnici a závěrečná rubačka k asfaltové cyklostezce (jen se musí shýbnout a netrefit strom).
Výhodou je, že veškeré dění je čistě terénem, takže nehrozí kolize s dopravou. O to je těžší udržet si požadovaný výkon. Držel jsem se zhruba na 290W a na konci jsem byl úplně zničený.
Vím, že ten sjezd jsem chtěl jet ještě někde v roce 2016 a tehdy mi to přišlo jako čistá šílenost. Teď jsem se jen překulil přes pár kořínků. Co mě ovšem stále netěší, je potenciální možnost zřítit se do svahu na šikmé rovině.
Rýmička se zdá odešla. Takže vesele dál.
Úterý
V Kunraťáku zase o něco rychlejší. To bude tím jarem.
Středa
Vyrazil jsem na svůj nově oblíbený kopec. Dneska to bylo ovšem i s dopravou. Krátce mě předstihl běžec. Bylo jasné, kdo má v té nejprudší pasáži výhodu.
Opět se ukázalo, že udržet si tady výkon není nic jednoduchého. S přibývají únavou bylo težší vyrovnat se s technickými překážkami. Co bylo v prvním kole snadné, vyžadovalo v kole posledním maximální soustředění. I proto jsem poslední kolo odpískal.
Čtvrtek
Vyběhat se kolem komína.
Pátek
Normálně bych si ordinoval další sadu intervalů, ale spojil jsem příjemné s užitečným a přepravil se na sever Čech kolmo. Ona se ta vytrvalost jistě neztratí, že?
Co se taky bude hodit je psychická odolnost. I když bylo nejdříve hezky, někde v polovině mě zlil déšť. Asi hodinu tekly z oblohy potoky a na silnici padaly větve.
Já se se cítil jako na vycházce. Když to skončilo, tak jsem akorát vylil vodu z bot, nazul nepromokavé ponožky a jel dál.
Neděle
Na cestu zpátky se mi trochu ochladilo, ale naštěstí nepršelo. Kolem Liberce ležel ještě sníh, trochu bylo i na silnici, ale nic převratného. Cestou lehce zasněžilo.
Největším zpestřením jízdy bylo, když jsem nečekaně míjel věznici. Kolem vedla cyklotrasa.
Závěr
Najednou jsem si uvědomil, jak strašně málo zbývá času 😱 Usnul jsem na vavřínech a ještě toho zbývá tolik doplánovat! Zároveň se ale blíží doba výletů, takže bych měl mít možnost si všechno začít testovat. Snad ještě není pozdě.