Týden #2

Mým cílem je progresivně zvyšovat zatížení, takže každý týden musí být o něco těžší než ten předchozí. Proto jsem měl v plánu si svoje intervaly navýšit na 3 tréninky 7x3,5 minuty nad 105 % FTP.

Pondělí

Pondělí bylo to nejkrásnější z celého týdne. Dál to podle počasí vypadalo dost tragicky. Ráno jsem očekával minima -7 °C a na večer byla objednaná obleva. Pro uchování pozitivní energie jsem zvolil chlad.

Podmínky byly naprosto ideální! Sníh už byl krásně uježděný, nikde žádná brečka. Vytoužená suchá zima! Podle toho se mi taky jelo. A všechna stoupání jsem dával nad 340W+.

Úterý

Co večer roztálo, tak v noci zase zmrzlo. Všude se čančala břečka s ledem a několikrát jsem s sebou málem švihnul. Svých 13km běhu v Kunratickém lese jsem ale dal. A tradici neporušil.

Středa

Při další sadě intervalů jsem narazil na naprosté dno. Jestli v pondělí byly nejlepší podmínky, teď byly nejhorší. Na silnici naštěstí nebyl led, ale jen rozbředlý sníh. Ne že by neklouzal.

Využil jsem té příležitosti, abych otestoval nové nepromokavé kalhoty. Dolů jsem prorážel ledovou krustu a držel se v posypané části cesty. Cestou nahoru mi občas podklouzávalo kolo, takže na držení výkonu mi nezbývalo moc prostoru. To nepočítám, když mě v půlce intervalu předjížděli policajti.

I když to výkonově nebylo tak, dobré, nad 105% jsem to udržel.

Čtvrtek

Klouzavé počasí pokračovalo, takže se mi ani nechtělo na čtvrteční běh někam vyrazit. Rozhodl jsem se zvolit svojí alternativu trenažeru a kroužit v místním parku. Tabulkových 10km.

Pátek

V pátek to začalo být zajímavé, protože jsem se přesunul k Liberci. Moje jízda měla hněd několik účelů:

• obkroužit si svoje intervaly
• odemknout nové čtverečky
• sehnat kapra

Nic se nepodařilo tak, jak jsem chtěl. Na intervaly jsem si vybral kopec, který nebyl úplně vhodný. Někde v polovině měl asi 5 vteřinový sjezd a navíc, i když šlo o vesnickou cestu, na něm byl docela provoz. Každých 5 minut jedno auto ... co ty lidi blbnou? Výsledky byly ale lepší, než na tom kluzišti ve středu.

Kapra jsem sice sehnal, ale jen půlku. Alespoň se mi vlezl do běžeckého batohu.

No a na cestě zpět mi začalo hustě pršet, takže jsem některé původně plánované čtverce vynechal.

Takže jak se to říká? Utrpěl jsem úspěch?

Sobota

Štedrý den, to mělo být bájo. Vybral jsem si 4 kopce - Bedřichov, Ješted, Křiženské sedlo a Buk republiky. Tohle mi v Praze chybí. Tam najít nějaká pořádná stoupání, to je porod.

Jízda to byla naprosto báječná. Akorát mě nejdřív málem zrazila Horská služba a pak sanitka. Přijde mi, že Ještěd se postupně zkracuje. Nahoře mi dokonce na chvíli i zasvítilo.

Co však bylo nejdůležitější, splnil jsem svůj roční cíl nastoupaných metrů - 200 000. Nebylo to jednoduché.

Neděle

Jelikož jsem s sebou neměl bežěcké boty, i neděle byla ve znamení kola. Nechtěl jsem se přepínat. Stačilo mi spálit 3 hnízda a dva věnečky. Proto jsem si zvolil tu nejnudnější trasu v okolí, kde se mi nemůže nic stát.

Takže když jsem si nasazoval přilbu, vypíchl jsem si oko brýlemi. Přes noc se to moc nezlepšilo, takže další den jsem se zajel podívat na pohotovost (ne na kole). A to jsem si myslel, že to dám letos bez zranění.

Závěr

Až do osudového popíchnutí šlo vše podle plánu. Neklesám ale na mysli. Když se mohl Jan Žižka ohánět palcátem a mít jedno oko ovázané suknici nevinné panny, proč já bych nemohl jezdit na kole!

28. prosince 2022