Týden #9

Nastal čas na druhou fázi mojí přípravy. Snížím trochu intenzitu a prodloužím objem. Pořád je příliš velká zima na to, aby se mi chtělo spát někde venku. Víkendová dobrodružství se ale začnou prodlužovat. Nejen kvůli nohám, ale obecně i kvůli testům všeho možného.

Pondělí

Nová sada intervalů je tady. 6 x 8 minut na rozjezd, se snahou mít odpočinek pouze polovinu času intenzity. To jest 4 minuty. Ne úplně vždycky se to podaří, protože využívám nově nabité svobody a dolů si volím vždycky jinou trasu.

Jak už jsem nadhodil minule, tento týden budou mrazivé podmínky. Proto jsem oželel ranní trénink a na kolo se vydal raději odpoledne.

Nevím, jestli to bylo odpočatostí nebo zmrzlou půdou, ale jezdilo mi to opravdu krásně. Po dlouhé době jsem se zase v terénu cítil rychle.

Samotné provedení nebylo nejlepší, protože se mi v průběhu intervalu podařilo opustit veškerý tlak v předním kole. Hezky to hopsalo.

Úterý

Na tohle jsem se opravdu těšil. Nejednou se mi stalo, že se zimními podmínkami jsem spíš bojoval. Především kvůli kluzkému sněhu a ledu. Ráno bylo krásných -10°C a sucho!

Poprvé jsem navlékl kuklu, se kterou bych mohl přepadnou banku, a hopsal si v Kunratickém lese. I na čaše je vidět, že na moje poměry to bylo rychlé.

Středa

Opět jsem byl nucen přesunout svůj trénink na odpoledne. Přesto, že mi teploty padaly na -4°C, nepřivodil jsem si žádné respirační problémy. Moje taktika je v tomhle ohledu celkem jednoduchá. Dokud to jde, dýchám nosem. Když už to nejde, pusou přes šátek. A na konci, kdy sbírám poslední síly, tomu nechávám volný průběh.

Začínám si na delší intervaly zvykat. Nejtěžší je první a druhý a pak se víceméně rozjedu. Cíle se mi daří plnit, i když těch 8 minut je spíš tak na rozjezd.

Čtvrtek

Pořád mi zbývá energie. Takže i v Milíčáků se mi utíkalo hezky. Taková zima se mi líbí.

Pátek

I v pátek bych asi nechal jízdu na odpoledne. Přislíbil jsem ale Kocoura v botách a už by nebyl čas. Provedl jsem rituální oběť a vyjel do těch -8°C. Nakonec jsem si to užil a ukázalo se zbytečné tomu vyhýbat.

Chytl mě hlaďák, když jsem v bidonu neměl nic jiného než ledovou tříšť. Příště bych si ji mohl posolit a třeba to vydrží víc. Podle předpovědi to ale už možná nebude potřeba a tahle vlna zim končí.

Sobota

Konečně zase na výlet! Poslední šance využít zmrzlé půdy, protože už na odpoledne byla naplánována obleva. Nedávno jsem viděl reportáž, kde ministr dopravy chválil zrychlené spojení do Českých Budějovic a toho jsem se rozhodl využít.

Takže klasika - v šest na hlaváku a jediný s kolem ve vlaku. Cesta by byla příjemná, kdyby jeden ze spolucestujících omezil hlasité projevy během spánku.

Trasa nebyla žádná divočina. Šlo o to se hezky projet, něco vidět a nepachtit se do Prahy až do večera. A to se podařilo. Hlavně na jihu jsem měl štěstí na mnoho pěkných cest. Nejvíc se mi líbila Bechyně, respektive zámek.

Když jsem měl natočeno kolem šesti hodin, začal jsem cítit únavu a už jsem se těšil domů. Jak se teploty dostaly nad nulu, bahno se změnilo na extrémně klouzavou směs a podařilo se mi do něj zahučet. Ono to ve výsledku byla strašně pozitivní věc, protože mi tenhle moment překvapení dodal sílu.

Budu přemýšlet o správné stravě. Při cestě jsem snědl:

• 2 toasty
• 2 donuty s náplní
• margotku
• marsku
• snickers
• corny
• 75g čokolády
• 100g ořechového mixu

A povím vám, asi 20 minut před barákem mě chytl takový hlaďák, že jsem myslel, že nedojedu.

Neděle

S pocitem, že včera jsem tomu dal dost, jsem se jen proběhl kolem komína.

Závěr

Těžko říct, jestli se výkonostně posouvám, kam potřebuji, ale minimálně mě to baví. Již brzo se začne oteplovat, den prodlužovat a potenciál pro dobrodružné jízdy zvětšovat.

S chutí dál.

12. února 2023