Zatěžkávací zkoušky
Jsem zdráv! Alespoň z větší části. Minimálně jsem čiperný natolik, abych se mohl dnem a nocí někde prohánět venku.
Vypadl jsem ze svého rytmu a moje původní plány se utopily ve 14 prokašlaných dnech. Není ale důvod plakat, ona se ta pauza možná hodila.
Těsně předtím, než jsem zalehl, jsem si chtěl střihnout Pražskou vrchařskou korunu. Alespoň neoficiálně, protože mi nejde o to, být někde zapsaný, ale spíš si projet něco zajímavého. A k tomuto nápadu jsem se vrátil.
Počasí mi nepřálo. Chtěl jsem vyrážet až v pátek, ale když jsem v průběhu dne nervózně sledoval předpověď, svoje plány jsem odvolal. Mým cílem nebylo bít se o holý život. Hledal jsem spíš užívačku a vytrvalé deště kolem bodu mrazu mi v této oblasti moc plusových bodů nepřinesou.
Další den to vypadalo jetelněji. Alena sice hlásila teploty ještě nižší, ale bez deště to nemělo být tak studené.
Vrchařské plány
Nejpříjemnější je delší cesty je začít doma a skončit doma. Transporty jsou ztráta času. Jelikož jsem si chtěl naložit jen něco okolo 300 kilometrů, tak mi to početně nevycházelo. Naklikal jsem si trasu proto ze západu na východ – nebo z východu na západ. Směr jsem chtěl zvolit podle toho, kam bude foukat vítr.
Vyrazil jsem večer v půl šesté na nádraží do Běchovic. Přední brašnu jsem naládoval jídlem a elektroniku naskládal do jezevčíka. Spát jsem se nechystal, ale pro všechny případy jsem do zadní kapsy nacpal alu fólii.
Z Pečky (nebo Peček???) jsem vyrazil v 18:54, takže brzy padla tma. Takhle navečer jsem vyrážel schválně. Chtěl přeskočit jednu noc spánku a nedospávat to někdy přes poledne. Přijde mi to tak lepší.
Dlouhá noc mi umožnila víc otestovat mého Spidera. Jelikož jsem měl přes noc tlusté rukavice, nebylo ovládání knoflíkem tak zářné a chvíli mi trvalo, než jsem se s ním sžil. Chyběla mi jemnější notorika a větší zpětnou vazbu při otáčení. Štelovat tam něco ve sjezdu se moc nedalo. Naštěstí proto tam je rychlé tlačítko na přepínání režimů, které jsem aktivně používal.
Žravá nálada
Z předešlé noci zůstalo na cestách dost bahna a můj postup nebyl nejrychlejší. Zvláště na jihu od Prahy jsem se šmikal jak na másle. Co bylo horší, pršelo. Nejdřív jen lehce kolem druhé ranní, ale až do šesti přituhovalo.
Pláštěnku jsem neměl, jen zimní bundu a až mě překvapilo, jak mě udržela v teple. Možná bych se měl na Míle vybavit lepším oblečením, abych někde neklepal kosu.
Noc proběhla bez závažnějších kolizí. Jednou se mi přes cestu přeřítilo stádo prasat i s mladými, ale nechtěli na mě vykonat žádnou pomstu. Den jsem přivítal s nadšením. Noc měla 10 hodin a na powerbance mi svítila jedna dioda ze tří.
V první půlce mi energie rozhodně nechyběla, ale po probdělé noci se už nohy netočily tak, jak jsem chtěl. Většinu místa na trase jsem měl už jednou projetou a málokdy se mi podařilo narazil na cestičku, kde jsem ještě nebyl. Okolí mám proježděné.
Co mě samotného překvapilo byl můj hlad. Pokaždé, když jsem něco snědl, jsem bouchl do tlačítka „Lap" a na konci jsem viděl, že jsem měl 19 svačin. Snědl jsem úplně všechno, co jsem vezl, a to mě ještě zachraňoval středověký trh na Okoři, kde jsem si dal „staročeské" bramboráky. Měl jsem si koupit i něco dalšího, protože jsem na nich odjel posledních sto kilometrů.
Po finálním vrchu, nebo spíše vyhlídce, jsem sjel o Křivoklátských Roztoků a odtud vlakem do Prahy. Celkově mě ta sranda stála 20 hodin, ale podchytil jsem pár důležitých věcí:
- Zatím nemohu tvrdit, že je to trend, ale přijde mi, že opravdu nějak víc jím. Do teď mi nastával spíš opačný problém, že jsem vezl spoustu jídla, které jsem buď nesnědl nebo ani nechtěl sníst.
- Vyzkoušel jsem si Spidera a sžívám se s ovládáním.
- Obul jsem na předek i zadek Race Kingy, ale ten zadní jsem musel 2x dofukovat, jak ztrácel tlak. Čím to je?
Prima Cup nebyl moc prima
Další zatěžkávací zkouškou byl závod Prima Cupu v Hradci Králové. Garmin mi v den závodu hlásil vysokou zátěž, takže jsem neměl vysoká očekávání. Šlo hlavně o to si osahat trochu jiný typ závodu a získat nové zkušenosti.
Když jsem se díval na předpověď, zhrozil jsem se. Celý den a noc před závodem mělo pršet. Na poslední chvíli jsem večer měnil aspoň přední plášť na něco robustnějšího, ale vzadu jsem si nechal Race King, který v prudších pasážích dost podkluzoval.
Na první pohled padal Hradec jako rovinka, ale nemalá část byla namotána po různých trailech se strmými výjezdy. Neminul mě propletenec kořenů, bahna a kamení. Dokonce jsem 2x brodil potok s vodou skoro až po pás. Elektronickou přehazovačku jsem neutopil, jen krytku baterie jsem někde vytrousil (už podruhé)
Udělal jsem několik chyb:
- Měl jsem vyměnit i ten zadní plášť a méně nafoukat. Strašně to drncalo.
- Vůbec jsem neměl tušení, kolik mi zbývá kilometrů do cíle. Bude to chtít si lépe nastavit computer.
- Měl jsem si vzít větší svačinu.
- Měl jsem si lépe rozvrhnout síly.
Rozhodně ale bylo fajn si otestovat:
- Navoskovaný řetěz v tomhle mordoru nevydrží. Respektive v tom blátě by to skřípalo se vším. Co bylo fajn, tak co jsem kolo umyl a jel na nádraží, nehvízdalo to vůbec. Až když všechny pěkně uschlo, řetěz šustil jako nikdy předtím.
- I když jízda na blátě nepatří mezi moje oblíbené činnosti ani přednosti, dokážu si se spoustou situacích poradit.
- Další dvě činnosti, kde jsem ztrácel – naskakování na kolo a řezání zatáček.
Asi si letos ještě jeden maraton vyzkouším, ale počkám si na lepší počasí.
Je zajímavé, jak se organizátoři snaží zastřít negativitu kolem předpovědi nebo následků bahna. Den před závodem se objevil příspěvek, jak „počasí bude ideální". nebo že „převážně se jedna o štěrkové cesty a traily v lese. Žádný extrém 💩 jistě čekat nemusíte.“ A když si po závodě někdo postěžoval, že musel 20x slézat z kola, byl jeho komentář smazán. Pro organizátory musí být na druhou stranu těžké, když rok připravují závod a pak v uvozovkách zaprší.
Celkově to byla úplně jiná disciplína, než jsem zvyklý. Člověk se pořád musí někomu dívat na zadek. Ale vidím tu velký potenciál vytáhnout některé tajné fígle.