Týden #3
Ze 7 x 3,5 minuty jsem se chtěl posunout na 6 x 4 minuty. To mi sice o něco sníží celkovou dobu v intenzitě, ale to mi vynahradí delší interval. Takhle dlouhé jsem ještě nejezdil.
Pondělí
Jak jsem minule předeslal, vypíchl jsem si oko. Mohli byste si myslet, že mi to při šlapání nevadí, ale s očima to máte těžké. Chcete je používat a vidět. Dopoledne jsem vyrazil na pohotovost a moje chůze nebyla moc jistá. Vrávoral jsem jako násoska.
Zkuste zavřít oči a stát na jedné noze. Zrak je velmi důležitý při držení rovnováhy, a proto bych si mohl na kole jednoduše přivodit další zranění. Přijmul jsem proto svůj osud a prohlásil pondělí za odpočinkový den.
Úterý
Měl jsem tak trochu štěstí v neštěstí. Jelikož každý týden počítám s 3 intenzivními tréninky a jedním vytrvalostní, není prakticky možné je přeskládat. Jelikož ale ukončuji tréninkovou jednotku a další týden budu odpočívat, mohl jsem si dovolil vše posunout a vynechat jeden běh.
Večer jsem vyrazil na kolo. Když mi to fouklo do očí, nebylo to zrovna příjemné, ale dalo se to. Navíc jsem brzo zajel do lesa. První tři intervaly jsem si vyjel v terénu. Bohužel se mi tam hrozně mlžily brýle. A když jsem si je sundal, hrozně mě bolely oči.
Zbytek jsem si proto odbavil na silnici. Co se týček výkonu, tak jsem sice splnil plán, ale mohlo to být lepší...
Středa
Teprve jsem se vzpamatovával z Vánoc. Cukroví už nebylo, ale vstával jsem pozdě a chtělo jen nějakou rychlovku. Zvolil jsem 10km v Milíčáku.
Čtvrtek
Ve čtvrtek se to začalo lámat. Možná mě opanoval duch Jana Žižky, ale našel jsem v sobě skrytou sílu. Nebo to bylo tím jarním počasím. Vyrážel jsem kousek po šesté, ještě za tmy, takže jsem neriskoval a pinglil to po asfaltu.
Zrak se mi teprve vracel k normálu. Ve středu jsem ani nebyl schopný otevřít Jiru, protože strašně svítí a nemá dark mode. Teď jsem ale excelentní vidění stejně nepotřeboval.
Šlo mi to fakt dobře. Průměr všech kol jsem udržel na 347,5W.
Pátek
Zase jsem nalezl rytmus. Zvolil svojí trasu v Kunratickém lese a běželo se mi naprosto skvěle. Dokonce jsem si říkal, že si to protáhnu. Jak slezl sníh a led, tak jsem se cítil mnohem silnější.
Sobota
Poslední intervaly v tomto bloku! Tentokrát jsem si trochu pospal, abych vyrazil až za světla a zaútočil na svůj kopec v terénu. A ono to šlo! Nevím, jestli je to tím teplem nebo se ten trénink začíná vyplácet, ale se nohám chtělo.
Jelikož jsem se nebál, že tam vletím do nějakého potemníka, tak i sjezdy letěly. Celkový průměr jsem posunul na 348,5W. Krása.
Neděle
Normálně bych v neděli vytrvalostní trénink nejel, protože bych nestačil zregenerovat do pondělí. Jelikož ale příští týden budu „odpočívat“, mohl jsem se zrušit dle libosti.
Jízdu jsem spojil s potkávačkou s kolegy, takže bych si jízdu teoreticky mohl započítat do pracovního času jako utužování vazeb v týmu.
Abych z toho něco měl, načal jsem se dvěma hodinami jízdy podél Vltavy a snažil se držet konstatní tempo. Cíl je udržet pokud možno co největší watty, po co možno nejdelší dobu bez toho, aniž by mi rostla tepovka. Měl jsem čas jne na hodinu a 10 minut, ale vypadá to velmi dobře. Posledních pár týdnů jsem měl pocit, že tu vytrvalost rychle ztrácím.
Pak následovalo ježdění s kolegy. Bylo to v duchu hodně mluvení a málo ježdění, ale dostali jsme se na zajímavá místa. Prý to jsou ty nejznámější traily kolem Prahy. Nevím kolik lidí tam jezdí na cross country kole 😅 Ale „Kámen“ bych se mohl naučit. Hlavní bylo, že jsem to ve zdraví přežil. Dropy jsem teda nejezdil.
V Radotíně jsme se rozdělili, ale ještě jsem se cítil málo unavený, tak jsem se do toho cestou zpátky víc opřel.
Závěr
První zranění mi nevzalo vítr z plachet. Na Míle jsem úspěšně přihlášený - a teď mě čeká ta horší část, rozloučit se z penězmi za startovné. Nohám se poslední dny hodně chce, ale nevím, jestli to není jen počasím.
Příští týden odpočívat, vyměnit střed a koupit světlo.